IDOK - Integrovaná doprava Karlovarského kraje
Česky Deutsch
Drobečková navigace

Úvod > Veřejná doprava v Karlovarském kraji > Charakteristika

Veřejná doprava v Karlovarském kraji

Rozdělení geografických formací a vodních toků vytváří v Karlovarském kraji dopravně významné koridory, které spolu s osídlením determinují rámec dopravního systému. Za tyto koridory lze označit především údolí řeky Ohře s Chebskou a Sokolovskou pánví, údolí řek Teplé a Svatavy a brázdu v ose Cheb – Mariánské Lázně.

Silná koncentrace obyvatel v území sice na určité ploše vytváří dobrý základ k efektivnímu dopravnímu systému (tzv. Sokolovsko–karlovarská aglomerace), avšak potřeba dopravní obsluhy venkovského prostoru, jenž je charakterizován malým počtem potenciálních cestujících, značnou rozptýleností sídel a většími přepravními vzdálenostmi, klade vysoké nároky na konstrukci dopravního systému. Tyto nároky jsou kladeny jak na provozní stránku dopravního a přepravního procesu, tak především na jeho financování, neboť bez významné dotační podpory regionální samosprávy se zde veřejná doprava prakticky vůbec neobejde.

Uvedené geografické determinanty daly již v průběhu posledních cca 150 let vzniknout železniční síti, která dnes tvoří, zejména prostřednictvím celostátních tratí 140 Cheb – Chomutov a 170 Cheb – Plzeň – Praha páteř systému veřejné dopravy. Páteřní drážní doprava je pak doplněna dopravou autobusovou, která zajišťuje plošné pokrytí území tak, jak to odpovídá potřebám cestujících a možnostem financování.

Optimalizaci dopravní obslužnosti územního obvodu Karlovarského kraje, zejména s důrazem na přepravu do zaměstnání, do škol, do úřadů a na dostupnost zdravotnických zařízení, zajišťuje veřejná doprava v závazku veřejné služby. Její podoba je výsledkem spolupráce kraje s městy a obcemi, které v jejím rámci informují o přepravních potřebách svých obyvatel.

Kvalitní dopravní obslužnost je tak zajištěna především u obcí ležících v zázemí velkých měst (Cheb, Chodov, Karlovy Vary, Ostrov, Sokolov) a na železničních tratích. Nejméně obsluhované oblasti leží logicky na periferiích kraje, tj. například v oblastech Slavkovského lesa a části Tepelské vrchoviny, což úzce souvisí s obměnou obyvatelstva po 2. světové válce a následnými demografickými procesy ovlivněnými tehdejší politikou na centrální úrovni.